O Dolních Měcholupech

Menu sekce

Počátky

Nejstarší osídlení na území Dolních Měcholup je doloženo z návrší Na Horkách, kde při zakládání nového hřbitova r. 1896 byly nalezeny pozůstatky osídlení z doby 2 – 3 tisíce let př.n.l.

Dějiny Měcholup jsou od počátku blízkými i vzdálenějšími vazbami provázány s osudy pražských měst a jejich obyvatel. První majetky zde získávali většinou církevní instituce darem přímo od krále. Doložena jsou darování 1088 Dubeč – vyšehradská kapitula, 1227 Uhřiněves – klášter sv. Jiří na Pražském hradě, 1132 Hostivař – špitál sázavského kláštera. Výnosy z těchto držeb sloužily pro provoz kláštěrů, špitálů i kostelních záduší.

Za jistých okolností můžeme předpokládat, že už v této ranné době měl v Měcholupech nějaký majetek řád Křižovníků s červenou hvězdou, i když výslovně je toto vlastnictví doloženo až v 16. století.

13. století

Po vybudování městských hradeb Prahy se ostřeji vymezilo měšťanstvo (svobodní řemeslníci) od poddaných zemědělců v zázemí města. Vzniká také tzv. mílové právo , kde v okruhu 11224 m podléhala veškerá řemeslná a obchodní činnost pod rozhodnutí města, které jednotlivé živnosti sledovalo a regulovalo. Nejznámějšími jsou právo na vaření piva nebo právo pořádání trhu. Pomyslná hranice mílového pásma procházela v naší oblasti přibližně mezi Dolními a Horními Měcholupy. V oblasti mílové zóny byl těžen stavební materiál pro město a poslední zbytky lesa rychle ustupovaly polím pro jeho zemědělské zázemí.

14. století

Majetky v okolí města získávali postupně také první šlechtické rody a dochází ke vzájemnému obchodování. Rozsáhlý původně zeměpanský majetek v pražském okolí byl postupně rozdroben do bezpočtu malých statečků. Často se o jednotlivé vesnice dělilo i několik majitelů. Na sklonku 13. století získal Měcholupy ve své době významný vladyka Albert z Měcholup. Poprvé se s jeho přídomkem setkáváme roku 1293 za vlády krále Václava II. Později roku 1309 kdy je svědkem na listině krále Jindřicha Korutanského. Téhož roku ještě svědčí i se svým bratrem Mikešem. V podobné roli se s ním setkáváme i v letech 1337, 1346 a 1349 na listinách dalších dvou králů a to Jana Lucemburského a Karla IV. Jelikož je jeho svědectví vázáno většinou na transakce s majetky Křižovníků s červenou hvězdou, můžeme předpokládat blízké vazby s tímto řádem. Z jeho predikátu je pravděpodobné, že v Měcholupech přímo sídlil a k tomuto účelu si zde patrně vystavěl i tvrz, která je prvně zmíněna až roku 1364 jako majetek pražského měšťana Ješka Rechcera.

Do roku 1366 neměli měšťané Starého Města právo vkládat svůj majetek do zemských desek. Po tomto datu se však pro měšťanstvo stala držba venkovského statku příležitostí k přechodu mezi nižší šlechtu. Měšťané ale neměli k držbám stejný vztah jako šlechta k rodovému majetku svázanému s tradicí předků. Projevovalo se u nich více obchodní smýšlení a feudální majetek pro ně byl pouhým ekonomickým nástrojem, který neváhali v případě potřeby zastavit. Nevytvářela se zde rozsáhlá panství jako v jiných částech Čech, ale pestrá směs rozdrobených statků odrážející pružnost efektivních obchodních transakcí.

V tomto období se vystřídalo v držení Měcholup několik majitelů. Roku 1382 vlastní tvrz ve Velkých Měcholupech Olbramovic Prokop Bohuslavův. Po něm 1411 jeho bratr Bohuslav. 1413 prodává měšťan Jan Nichilen Měcholupy Petru Holkerovi rychtáři v Krupce.

15. století

Pod vlivem husitské revoluce se dostala pražská města z dosahu královské moci. Zabráním církevních majetků a majetků uprchlíků se výrazně změnil poměr vlastnictví feudálních majetků ve prospěch měšťanů. Významným držitelem pozemků se stala samotná města se svými nově zřízenými šestipanskými úřady pro správu obecního majetku. V letech 1415 a 1439 je v Měcholupech uváděn hostinec patrně vzniklý při zdejší dálkové cestě právě s přičinění pražských měšťanů, kteří měli jistě čepování piva a provoz hostinců pod dohledem.

Z této doby známe i některé obyvatele Měcholup. 1415 je uváděna Jitka, vdova po hospodském Jindřichovi. 1424 známe sirotky nebožky Janovy a víme, že jim zůstali tři krávy, jedna jalovice, sviňky čtyři, pět ovec, dva koníci, čtvero kury, tři husy… Roku 1439 si pronajímá měšťan Nového Měst Duchek Sotalický krčmu v Měcholupech od staroměstské měšťanky vdovy Anny Syslové.

Za vlády Vladislava II. Jagelonského se v politice více prosazuje opět šlechta a využívá toho k upevnění svých pozic. I v okolí Prahy se počínají vytvářet rozsáhlejší rodová panství. Šlechta poučená nebo vzešlá z měšťanstva plánuje a promýšlí zefektivnění výnosů ze svého feudálního velkostatku. Novým způsobem hospodaření se stává rybníkářství, které přináší výnosy z jinak neobdělávaných bažinatých území.

16. století

Podstatná část Měcholup včetně zpustlé tvrze se stává součástí panství významného vladyky Jana Dubečského z Dubče, který takřka celý svůj majetek odkázal testamentem z roku 1508 své dceři Žofce a jejímu manželovi Zikmundovi Zapskému ze Zap. Roku 1527 vypořádává měšťan Šimon s úředníky Starého Města majetek po své ženě Kateřině Bosákové z Měcholup. Roku 1534 je uváděn rychtář Jan Chalupa s konšely Vítem Novým a Janem Tripsou, kteří rozdělují peníze pro sirotky z křižovnického dílu Měcholup. Roku 1542 rozdělují Oldřich a Adam Zapští ze Zap majetek po otci Zikmundovi. Oldřichovi připadne dubečský díl s poplužním dvorem a pustou tvrzí v Měcholupech. Po něm dubečský majetek včetně Měcholup zdědila manželka Salomena a od ní jejich synové z nichž díl s Měcholupy připadl Adamovi Zapskému ze Zap. Tento byl náruživým lovcem, který při své kratochvíli nerespektoval hranice a tak mu bylo 1563 zapovězeno králem Ferdinandem I. honiti v nedalekém lese Fidrholci. Roku 1562 prodávají Křižovníci svůj díl Měcholup Janovi Ronšperkovi z Ronšperka, který ho připojil k Uhříněvsi.

17. století

Roku 1608 se v okolí Dubče a Měcholup v rozlehlém táboře utábořila vojska konfederace arcivévody Matyáše Habsburského, bratra Rudolfa II. Jednání jejich poslů o vládu nad říší probíhala na dubečské tvrzi a skončila tzv. Libeňským mírem sjednaným na libeňské tvrzi. Rudolf II. tak přišel o uherskou korunu, kterou byl Matyáš korunován přímo v táboře v zeleném stanu k tomuto účelu postaveném. Adam Zapský se stal poručníkem svému vnuku Adamu mladšímu ze Zap, kterému rodiče zemřeli. Jemu také odkázal veškerý rodový majetek. Adam mladší byl na studiích ve Francii, když se vrátil bylo na spadnutí stavovské povstání. Ač se ho nezúčastnil, byla mu pro jeho schvalování roku 1622 zabavena třetina majetku. Tuto třetinu od komory získal Jan Daniel Kapr z Kaprštejna a obsadil dubečské panství. Když po všemožných snahách o navrácení zboží neuspěl, rozhodl se mladý rytíř k zoufalému činu a Kapra na cestě u Dolních Počernic s pacholkem zastřelili. Za tento čin byl v lednu 1623 popraven. Zkonfiskovaný majetek pak od komory odkoupil místodržící Karel z Lichtenštejna a připojil ho k Uhříněveskému panství.

V roce 1639 řádila v kraji švédská vojska. Berní rula Kouřimského kraje z roku 1654 uvádí v Dolních Měcholupech 9 selských, 1 zahradnický a 4 pusté grunty. Lichtenštejnské knížecí dominium bylo velice rozsáhlé. Oblíbenými sídly rodu se staly zámky v Kostelci nad Černými lesy a v Kolodějích. Uhříněves se stala sídlem velkostatku. Zdejší kraj si zvláště oblíbila kněžna Marie Terezie z Lichtenštejna provdaná Savojská, která proslula jako zvelebitelka a donátorka četných staveb a veřejně prospěšných institucí. Měla cit pro barokní krajinu. Nechala vysazovat aleje podél cest a na rozcestích umisťovat sochy světců. Barokně přestavěla kostel v Uhříněvsi a zámek v Kolodějích. Roku 1763 založila v Dubči první školu, kterou navštěvovali i děti z Měcholup. Mezi lidem se o ní mluvilo jako o lidumilné kněžně Cafojce, která se prý dokonce coby bílá paní zjevovala na zámku ve Škvorci.

18. století

Roku 1757 zuřila v kraji válka o dědictví rakouské. Rakouská vojska císařovny Marie Terezie vedená Karlem Lothrinským se střetla s pruským vojskem Bedřicha II. v krvavé bitvě u Štěrbohol. Na území Měcholup se na břehu Okolského rybníka srazila pruská jízda s rakouskou, kterou vedl generál Hladík. Bitva skončila porážkou rakouské armády spasivší se za hradbami Prahy. Ztráty byly na obou stranách vysoké. Na rakouské straně přes 2 000 mrtvých, 8 300 raněných a 4 300 zajatých, na pruské straně 3 400 mrtvých, téměř 9 000 raněných a 1 800 zajatých. Hrdinou bitvy se stal Pruský polní maršálek Schverin, který ve svých 73 letech vyrazil do protiútoku v čele svých vojáků. Podařilo se mu tím zvrátit bitvu k vítězství. Byl však na místě zabit. Z úcty mu byl vystavěn pomník, který na místě jeho skonu ve Štěrboholech stál do roku 1945.

19. století

Po celou dobu 18. a 19. století patřily Měcholupy pod Uhříněveské panství knížecího rodu Lichtenštějnského. Roku 1818 bylo započato se stavbou Černokostelecké silnice. 1836 byl obnoven na návsi rybníček. 1838 byla postavena zvonička, která byla r. 1870 nahrazena kapličkou se zvonkem. 1840 vybudován kříž při cestě na Uhříněves a r. 1870 obnoven. Kolem roku 1873 dostavěna dráha na trati Praha – Benešov – České Budějovice (zastávka Horní Měcholupy zřízena až roku 1926). 1880 vítaly Měcholupy slavnostní průvod prince Rudolfa. 1894 postavena budova školy. 1896 stavěny hřbitovy na Horkách.

20. století

1914 přistavěno patro na škole. V letech 1923 – 1925 proběhla první pozemková reforma při které byly polnohospodářské pozemky zrušeného Lichtenštejnského panství rozděleny mezi majitele zbytkových statků a drobné nabyvatele. 1924 započato s elektrifikací obce. 1930 založena Jiřím Fragnerem Fragnerova farmaceutická továrna. Budovy projektoval jeho bratr významná osobnost české moderní architektury architekt Jaroslav Frágner. 1936 založen obecní dům. 1968 byla obec připojena k Praze.