7 otázek pro Honzu Bendu, autora vítězného návrhu Založíme centrální park

Honzo, kdy přišel první impuls prozkoumat zarostlý a nehostinně vyhlížející pás zeleně, který by měl nyní na základě vašeho návrhu sloužit jako centrální park a umožnit lidem příjemný průchod mezi Malým hájem a centrem DM?

Já myslím, že to bylo krátce poté, co jsem se před pěti lety přistěhoval. Hnedka jsem si říkal: „Jmenuje se to tady Malý háj, tak tady přece nějaký musí být!“. Pravda je, že mě vždycky zajímalo prozkoumávání mého nejbližšího okolí. Člověk sice může sednout do auta a jet někam dvě hodiny na Šumavu nebo do Krkonoš, kde určitě najde kus hezké přírody, mě ale vždycky zajímalo, jestli nějaký kousek přírody nemám hnedka za domem. Brzy jsem zjistil, že jako všude jinde i tady lidé chodí jen po několika málo hlavních cestách a do opravdové zeleně se dá jen těžko dostat. Nakonec asi hlavním impulsem bylo to, když mi přítelkyně dala mačetu, která mi umožnila se dostat přes neprostupné šlahouny trnitých šípků, za kterými jsem teprve objevil opravdové skryté zelené poklady.

Slyšela jsem zajímavé historky o tom, jak jste se s dcerou vydávali na průzkum těchto míst během pandemie. Můžete nám je převyprávět?

Je pravda, že pandemie covidu byla opravdu mimořádná příležitost prozkoumat krásy svého domovského okresu. Největší pobídka pro prozkoumávání tohoto areálu ale přišla nečekaně a byla to rekonstrukce ulice Kutnohorská, která nás donutila s dcerou chodit denně do školky i ze školky pěšky, čímž jsme získali novou příležitost hledat zkratky a zajímavé cesty. Tehdy jsem raději nechával mačetu doma a bral s sebou jenom zahradnické nůžky, se kterými mi mohla pomáhat razit cestu i má tehdy tříletá dcera. A nutno dodat, že i ji to moc bavilo.

Kolik bylo třeba odhodlání a úsilí k tomu dát vaši vizi o zpřístupnění zpustlých pozemků na papír a podat oficiální návrh?

Musím přiznat, že se to ve mně trochu bilo. Na jednu stranu cítím, že by bylo úžasné, kdybychom mohli ve větší míře využívat tyto zajímavé pozemky k rekreaci i setkávání a dobře vím, že je nad síly jednoho člověka udržet tyto oblasti alespoň částečně průchozí. Na druhou stranu přiznávám, že pobyt v lese kousek za domem, a přitom o úplné samotě, je pro mě velkou osobní relaxací. V tomto pro mě iniciativa Kilo pro Dolní byla důležitým impulsem, protože jsem si uvědomil, že bych chtěl nastartovat něco, co mě určitým způsobem překoná, a že tato iniciativa je skvělou příležitostí s tím začít.

Z vaší prezentace na Veřejném fóru jsem pochopila, že realizace tohoto projektu by měla být z časti komunitního rázu a do úprav terénu i tvorby přírodních prvků se budou moci Dolnoměcholupáci aktivně zapojit? Je to tak? Jaká je vaše představa?

Když jsem poprvé viděl územní studii Dolních Měcholup, na které je zakreslen obrovský centrální park mezi Malým hájem a centrální části Dolních Měcholup, byl jsem nadšený. Pak jsem si začal zjišťovat širší souvislosti a došlo mi, že tímto tempem výstavby se také snadno může stát, že celé podoby centrálního parku se dočkají možná naše děti. To byl moment, kdy jsem si řekl, proč bychom nemohli začít aspoň s malým kouskem už teď? Podělil jsem se o tento nápad nejprve s kolegy v práci a až mě překvapilo jejich nadšení a zájem podílet se na takovémto projektu. Tehdy mi došlo, že nejlepší způsob, jak začít tady a teď, je zapojit do komunitní akce místní, kteří budou mít zájem nejen něco jednorázové vytvořit, ale i dlouhodobě využívat a vylepšovat. Určitě mám tedy v plánu oslovit co nejvíce sousedů, aby se zapojili do akce, kdy vysekáme a vyznačíme několik prvních cest skrz tyto pozemky. Klidně bychom to mohli spojit s nějakým sousedským setkáním, opéct buřty a přivést do „centrálního parku“ manželky i děti, aby všichni viděli, jaký poklad se tu skrývá.

Máte již představu, na jaké zábavné prvky se mohou lidé a převážně děti v parku těšit?

Pro mě je důležité, aby v první fázi vznikly dostatečně široké cesty, abychom se nebáli touto oblastí začít pohybovat. V oblasti budoucího centrálního parku se nachází plochy zalesněné i travnaté, březové i vrbové hájky. Rád bych, abychom do této oblasti umístili lavičky i přírodní prolézačky, aby oblast sloužila nejenom k průchodu ale i k posezení a odpočinku. Toto vše můžeme vyrobit z přírodního materiálu, který zbyde po vymýcení cest.

V popisu vašeho projektu je uvedeno, že financování bude částečně z vlastních zdrojů. Můžete nám to osvětlit?

Pro mě je důležité se za svůj osobní návrh dokázat věrohodně postavit. Nabídka participace na realizaci je za mě takovým signálem, že návrh myslím opravdu vážně a že je pro mě důležité, aby k jeho realizaci došlo. Pokud jde o participaci jako takovou, dovedu si představit buďto konkrétní finanční příspěvek na některé práce nebo zařízení, nebo jak jsem zmiňoval výše, organizací akce, při které dobrovolníci z řad mých přátel a kolegů přispějí k realizaci.

Kilo pro Dolní dává občanům Dolních Měcholup každoročně možnost ovlivnit využití části městského rozpočtu na realizaci konkrétní akce či projektu. Příští rok bude tato šance znovu. Co byste poradil sousedům, kteří mají nápad, ale chybí jim odhodlání k tomu návrh podat?

Myslím, že je dobře, když má člověk zajímavé nápady, ale pro mě osobně je zásadní proveditelnost. Důležitým motivem tedy bylo to, že jsem podle ikatastr rychle zjistil, že pozemky, na kterých bych chtěl záměr realizovat, jsou již v majetku městské části, nebo by díky převodu ze státního pozemkového fondu mohly být. Asi se všichni shodneme, že nemá smysl podávat návrh, který okamžitě narazí na majetkové nebo jiné technické problémy. Pokud je ale nápad proveditelný, pak asi hlavním krokem je otevřít si formulář návrhu a zamyslet se, jakým způsobem dokážu svůj záměr vysvětlit tak, aby nadchl nejenom radnici, ale pokud možno i moje spoluobčany. Pro mě pak bylo zásadní, že jsem od začátku od městské části a konkrétně paní místostarostky dostával pozitivní zpětnou vazbu, a to mi dodalo odvahu návrh dotáhnout. Určitě je dobré takto zkusit svůj záměr někomu vysvětlit a když se podaří předat i to nadšení, pak je to dobrý signál, že stojí za to vytrvat.

Karolína Valová